Vysokoškolský "svaťák"

Nějak podezřele se mi zvýšil počet čtenářů, paradoxně v době, kdy už moc nepíšu. Ano, díky Davide. Abych vás potěšila, tak to nyní napravím, i když ono je docela těžký někde navazovat, když nit jsem už dávno ztratila.

Získala jsem za tento semestr další čtyři kredity do sbírky. Ze zdravotní politiky, dokonce svoje první Áčko a ještě k tomu z ústní zkoušky :-) Bylo to hodně lehký, mnohem jednodušší a kratší než nějaká maturita. Až mi přišlo, že jsem rozhodně neprokázala, že toho umím mnohem mnohem víc. Ale při psaní eseje do tohoto předmětu mě občas přepadaly takové chmurné myšlenky, jako "co když jsem se při volbě tohoto oboru totálně sekla a vůbec mě to nebaví? Co má dělat člověk, kterého žádný trošku perspektivní obor prostě nebaví? Fakt je hoodně těžký studovat něco, k čemu máte odpor." Nakonec mě začalo zajímat i tak zdánlivě nudné téma jako transformace české zdravotní politiky po roce 1989. Dva lidi, teda dvě moje kamarádky mi řekly, že se učím kecy. Tak jako mají pravdu, celá tahle fakulta je o kecech a ničem jiném, ale chtělo by to sdělit trochu šetrněji.

A to jsem ve svém "svaťáku", tedy týdnu, kdy jsem se těch 24 otázek učila, lítala všude možně. Obětovala jsem se pro pana Ideálního a abych ho viděla dříve než za týden, vydala jsem se s ním do neznámého města na oslavu kulatin jednoho příslušníka jejich rodiny. Všichni z rodiny, jenom já jako vetřelec, ale byla jsem samozřejmě pozvaná, pokud by si chtěl někdo rýpnout, že jsem tam neměla co dělat. Kupodivu jsem se vůbec necítila trapně nebo tak něco. Všichni jsou hrozně milí a sympatičtí. Hned mě pověřili, abych jim zjistila nějaké informace o jedné jejich příbuzné, která bydlí zase v našem městě. Svět je prostě malej. Akorát při focení jsem si vzpomněla na jeden díl HIMYM o neznámé děvce (nebo tyhle holky nazývali jinak?) ze skupinové fotky.

Zdroj:http://www1.sulekha.com/mstore/my-utterances/albums/default/birthday%20celebration.jpg  

Myslím, že abyste plně pochopili, proč jsem to udělala, musíte tuhle situaci prožít, nebo alespoň vztah, kdy chcete trávit se svým protějškem každou volnou chvíli, ale občas to prostě kvůli okolnostem není možné, tak se obětujete. Pan Ideální má teď strašně moc práce do školy, finišuje, bude z něj pan Inženýr. A já mu to občas místo podpory ještě ztěžuju, když mu skoro vyčítám, že se teď vídáme méně, než by se mi líbilo, že dává přednost škole přede mnou a stalo se již nesčetněkrát, že jsem se těšila na slíbenou schůzku, kterou nakonec odřekl. Musím ho chápat. Kdybych si představila sama sebe před rokem, když jsem měla před maturitou, taky bych na něj asi neměla tolik času, co mám teď. Slíbil mi však, že si to všechno v létě vynahradíme a budeme skoro pořád spolu :-) 

Včera v čajovně došlo k mezníku našeho vztahu. Po necelých deseti měsících jsem se konečně odhodlala doodhalit mu svá zbylá "vážná" témata. Hodně jsem se styděla, ale prý to podle něj není nic zásadního (:-D). 

Jinak, abych se ještě vrátila k fotkám z oné oslavy. Mnoho z nich jsou momentky, moje noční můra, vypadám na nich hrozně (:-D). Ale co je hlavní, konečně vím, jak celkově vypadám, jaký mám postoj, výraz v "normálním" životě. Řekla bych, že to hodně vysvětluje chování ostatních ke mně. Můj bývalý spolužák ze základky prozradil bráchovi, že vypadám hrozně namyšleně, pyšně, panovačně, jakože se jen tak s někým bavit nebudu ... Já bych podle fotek ještě dodala odměřeně, nesměle, neprůbojně. Jako ty dvě poslední charakteristiky na mě bohužel sedí, ale to ostatní vůbec, je to se mnou úplně naopak! Myslím, že kdyby mě pan Ideální poprvé potkal normálně někde ve společnosti, venku, asi bych ho nezaujala, zřejmě by si netroufl mě oslovit. Mě je prostě potřeba poznat, hned mě neodsoudit a pomalu se dostat pod mou silnou skořápku (:-D).   

Ještě bych měla v záloze tak tři témata, ale už by článek byl příliš dlouhý a je pozdě, takže raději půjdu spát, zase někdy příště :)