Opomenuté události roku 2011

Napadají mě minimálně dvě události, o kterých se tu žádná zmínka neobjevila, ale jistě by si ji zasloužily. Poslední den letošního roku jsem se rozhodla to napravit. 

Čtvrtek 12. 5. 2011 – poslední zvonění 

V pátek 13. 5. 2011 jsme naposledy navštívili náš gympl za účelem vzdělávání se. Pokud si dobře vzpomínám, učili jsme se. Myslím, že jsme v literatuře využívali poslední okamžiky k dobrání toho, co jsme v minulých čtyřech letech nestihli (Václav Havel apod.). Pak následovalo předání vysvědčení. Víte, že ani nevím, jaké jsem na něm měla známky? (:-D) 

Současně se konal pohřeb našeho spolužáka …, takže se s ohledem na tuto mimořádnou událost poslední zvonění odehrálo o den dříve. Na naší škole jsou ve čtvrťáku vždy tři třídy a každá se domluví na jednom společném tématu, ve kterém přijdou všichni sladění. Naše třída chtěla být opět originální. Už dávno jsme si vymysleli, že se přestrojíme za Vánoce. Takže se to po městě a ve škole hemžilo samými Santy Clausi, vánočními stromečky, dárky, skřítky, cukrovím a tzv. vánočními mixy, mezi něž jsem patřila i já, resp. nešla jsem za nic konkrétního – nasadila jsem si červené tričko, bílé kalhoty, na krk si hodila zlatý vánoční řetěz, nějakou tu ozdobu a v ruce jsem držela nějakého plyšového Santu nebo co to je (:-D). Na shánění typické vánoční čepice jsem se o opravdových Vánocích vykašlala, takže ta mi chyběla. Napekli jsme cukroví, přetextovali pár vánočních koled a poté, co jsme ráno obsadili nádraží, náměstí a podobná místa, kde se kumuluje nejvíce lidí, abychom vybrali hodně peněz na maturitní večírek se slovy : „Přispějete nám, prosím, na maturitu?“, jsme začali obcházet třídu po třídě a předvádět, co jsme si nacvičili, třebas zpívání na melodii Tiché noci, jak nás poslední rok chyt amok z učení, mučení … Poté jsme po vzoru jiných škol zavedli na té naší dražení všelijakých „odpustků“ pro nižší ročníky. Pokud chtěl někdo získat speciální kartičku potvrzenou od daného učitele, aby si např. mohl příští školní rok odložit zkoušení, musel se pěkně zúčastnit aukce. Nevím, jestli je to úplně nejférovější, ale díky tomuto jsme si vydělali pořádný balík peněz na chlast.
Podle mého názoru jsme se chovali slušně, snad jsme ve škole nic nezničili, s rtěnkami, čistícími prostředky a voňavkami jsme taky docela šetřili. ;) 

Pátek 28. 10. 2011 – výlet do Kutné Hory

O státním svátku jsme se s L. vydaly do města, které se nachází na seznamu památek UNESCO, Kutné Hory. Pokud bych psala samostatný článek, jistě bych ho pojmenovala "28. října cestují jenom takoví idioti, jako jsme my." Ve vlaku jsme totiž potkaly jednoho chlapa, který toto povídal do telefonu zřejmě své manželce. Dozvěděly jsme se toho o něm ale daleko více. Třeba, že za sebou má třicet pět dvanáctek. Bohužel nespecifikoval, jak to myslí (:-D). Byl zedník a k rodině se vracel po měsíci, co ji neviděl. Nedokázala bych si představit, že bych milovanou osobu/y neviděla měsíc :-( A nazval mě "empatickou slečnou", co do něho měla kopnout, až bude vlak přibržďovat v Kutné Hoře, aby nezaspal, až bude mít o pár zastávek dál vystupovat ;)

Navštívily jsme kupříkladu známou kostnici. Když si člověk nepřipustil, že jej obklopují lidské kosti, ani mu to nepřipadalo tak depresivní. Opravdu však byly úplně všude.

Docela mě překvapilo, kolik jsme tam v tuto roční dobu potkali návštěvníků, převážně cizinců, pravděpodobně Japonců (?). 

Za zmínku jistě stojí také světoznámý chrám sv. Barbory. Pokud mě paměť neklame, i uvnitř se mi moc líbilo.

Ovšem největší zážitek pro nás byla prohlídka havířských dolů. Dokonce jsme sestoupili i do podzemí, a protože tam byla tma, občas nízké stropy, z nichž kapala voda, povinně jsme si museli obléci bílý plášť, helmu a vzít si svítilnu ... jako praví havíři :) Vzpomněla jsem si na mou oblíbenou pohádku Dařbuján a Pandrhola. 

Prosím já jako havířka

Nejsilněji se mi vryla do paměti chvíle, kdy celou naši skupinku vedoucí zavedl do takové jedné "místnosti", všichni jsme měli povinně zhasnout světla, abychom okusili absolutní tmu, kterou můžeme najít jenom v dole, a on nám začal povídat zajímavosti o životech havířů. Asi nám hodně důvěřoval, protože v takové tmě se může stát cokoliv. Napadlo mě třeba, že někdo mohl vytáhnout nůž a všechny pobodat, L. měla svoje myšlenky ještě propracovanější, když ji na mysli vytanula dokonce uspávající injekce (:-D). 

Jo, líbilo se nám v Kutné Hoře :)

P.S. V příštím roce bych chtěla psát častěji, protože každý den je něčím charakteristický, i kdyby jen jednou větou. Uvidíme, jaká bude nálada a čas (následující tři týdny mám zkouškové období).