Dnes budu psát o obrovském klišé. Hudba jsou vzpomínky. Mám v mobilu několik písniček, které když slyším, úplně se mi vybaví atmosféra, pocity, události doby, kdy jsem je poslouchala, kdy se mi hrozně líbily, kdy jsem si je třeba i nastavila jako vyzvánění budíku. Ale prostě patří jenom k tomu období a já je teď už moc poslouchat nechci třeba kvůli těm vzpomínkám, ke kterým se v některých případech už příliš vracet nechci.
Malá ochutnávka za poslední rok, kdybych je třeba někdy nedopatřením zapomněla (:-D):
1) David Deyl - Akorát [Podzim 2010 - Ve slabé chvilce jsem zrušila svůj bývalý blog. Dobře jsem udělala. Byla jsem platonicky zamilovaná do člověka, kterého jsem v životě neviděla a nechci vidět. Nechápu, co mě na něm tak bralo. Vybaví se mi i Gaudeamus, kterého jsem se vůbec neúčastnila. Ale David Deyl tam měl koncert, na který jsem chtěla jít, kvůli roznášení letáků to bohužel padlo.]
2) Verona - Ztracená bloudím [Jarní prázdniny 2011 - Že bych vypracovávala maturitní otázky do češtiny?]
3) Bryan Adams - Everything I Do It For You [Květen - červen 2011 - Asi jsem už měla po ústní části maturity, možná před, možná po písemné maturitě státní části. Anglicky konverzující spolužák totiž jel na koncert Bryana Adamse a mně se jeho hudba taky zalíbila :)]
4) Elán - Ak nie si moja [Červen 2011 - Kompletně jsem měla po všech písemných maturitních testech a začaly mi tolik očekávané dlouhé letní prázdniny. V knihovně jsem si půjčila knížku 1984, kterou jsem nikdy nedočetla. Pak jsem se dozvěděla jednu zprávu, jenž ukončila éru započatou v prvním bodě, osvobodila mě a nepřímo mi postupně změnila život k lepšímu :-) Tehdy jsem ráda poslouchala od Elánu ještě např. Voda, co ma drží nad vodou a Jedenaste prikazanie.]
5) Kristína - Hotel Mama [Červen 2011 - Předávání maturitního vysvědčení a moje krátké působení na Badoo. Celkově se mi líbily (i ještě pořád líbí) vlastně všechny písničky od Kristíny, namátkově např. Stonka, Tajná láska, Pri oltári, V sieti t´a mám ...]
6) Eric Clapton - Tears In Heaven [Červenec - září 2011 - A to jsem už znala pana Ideálního. On mě k této písničce přivedl. Mám ji spojenou s ním, s námi :) Paralelně také Always od Bon Jovi.]
7) Casting Crowns - Does Anybody Hear Her [Podzim 2011 - Tuhle písničku mám už nějakou tu dobu nastavenou jako vyzvánění budíku, takže se s ní budím každý den. Vždycky mám takový zvláštní pocit. Motýlci v břiše? Kdoví? :)]
Písničky a vzpominky :) to je krasna věc, tedy pokud jsou ty vzpominky s temi pisnickami dobre spojene,a nestalo se pri nich neco, na co bychom radsi zapoměli :))))
OdpovědětVymazatmam taky par takovych pisnicek, ale vetsina je spojena spise s klukama, ze si vybavim pri poslechu te pisnicky, jak jsem ji poslouchala s tim nebo s tim :) a jaky to byl pekny okamžik :)))) <3
Hudba = vzpomínky, tak s tím s tebou naprostou souhlasím.
OdpovědětVymazatNapř. si pamatuju, jak jsem jel z ústních maturit autem, pouštěli v rádiu mou oblíbenou píseň a já si ji pustil na plný kule. :-D Takže když ji slyším, vždycky si na tu jízdu autem vzpomenu..... ;-)
To mám taky. A ačkoli mám pravděpodobně naprosto jiný vkus než ty, tak s tím Davidem Deylem jsi trefila dost do černého. Ten je pro mě taky docela specifická srdeční záležitost.
OdpovědětVymazatNo jasně že! :) Jen mě mrzí, že mi právě kvůli tomu, že "hudba jsou vzpomínky", začala lízt spousta písniček na nervy. Jsou takový, který mi dokážou pěkně zkazit náladu. Radio dává podpásovky ;D. A vkus máme teda uplně jinej, pokud to je druh hudby, kterej posloucháš běžně (taky mám "vzpomínkový písničky", který bych si nebejt tý vzpomínky nepustila ani náhodou). Ale Claptona můžu. A Always ... no co asi, vzpomínka je tady ;D. Taky moc pěkná věc :)
OdpovědětVymazatJeště něco :D. Vrtá mi hlavou, jak se člověk může zamilovat do člověka, kterýho v životě neviděl.
OdpovědětVymazatAnička - Když chci na něco zapomenout, je blbý, že nemůžu poslouchat písničku, kterou s tím mám spojenou, i když je třeba hezká :-( Jo, rádio to vždycky pokazí.
OdpovědětVymazatJo, všechny tyhle písničky se mi líbí, proto jsem si je v té době, kdy se vytvořila vzpomínka, pouštěla pořád dokola :-D
Radši bych to pojmenovala okouzlení, ale neptej se mě, jak je to možné, já to taky nechápu. Možná si zkus něco vygooglit. Dám sem odkaz na jeden článek - http://stranger-girl.blog.cz/1109/do-koho-se-da-zamilovat . Ale není to zase tak neobvyklý, vzpomeň si třeba na platonické lásky puberťaček k různým hercům a zpěvákům. I když já jsem v porovnání s nimi poněkud starší ...
Jasný, taky jsem si protrpěla svý "ach!období" (princ Caspian, mimochodem xD), ale tam byl ten vizuální vjem ... Sice jenom přes filmový plátno, ale byl. A co si budem povídat, kor v tý době to pro mě bylo to nejdůležitější. Ten článek jsem četla už dřív a jediná věc, kterou si dovedu představit je to, že bych se mohla - spíš než zamilovat - nadchnout pro někoho, o kom je mi vyprávěno, ale musela bych vědět, že takovej člověk opravdu existuje a že bych se s nim mohla hypoteticky setkat. Myslim, že bych se nedokázala pobláznit z nějaký literární postavy. Nevim, jak si to měla ty. Já jen že mě zarazilo, jak si tam psala, že si ho nikdy neviděla. Mohla si tim koneckonců myslet i na vlastní oči ... Je to jedno ;)
OdpovědětVymazatAnička - Jo, myslela jsem na vlastní oči, prostě osobně. On reálně existuje, ale právě mě na něm nezaujal vzhled, ale něco jinýho. Ještě, že už je to pryč :)
OdpovědětVymazat