Na jeden den dalekozraká

Po 3 a 3/4 roce jsem se konečně zase ukázala na očním. Návštěva byla fakt nutná, protože jsem už moc daleko svým ostřížím zrakem nedohlédla. Měli pravdu, když tvrdili, že kolem maturity se mi zrak zase poněkud zhorší. Neudělala jsem však zase tak velkou ostudu, jak jsem se trochu obávala, první největší písmeno jsem bez obtíží přečetla, dokonce i několik spodnějších řádků (:-D). Pak přišlo na řadu měření nitroočního tlaku. Pro mě opět nadlidský výkon. Prostě když víte, že vám do oka fouknou nějakým přístrojem, je skoro nemožné nechat oko otevřené. Nakonec jsem byla ráda, že se to povedlo, aspoň jsem nepůsobila jako úplně největší debil. Podle doktorky se moje oči snaží neustále hrozně zaostřovat, tak mi do nich cosi nakapali, aby tomu nutkání zabránili, a tudíž mi mohli správně určit dioptrie. Takže jsem pak celý den byla citlivá na světlo, hlavně venku jsem nevydržela mít pořádně otevřené oči, měla jsem hodně nepřirozeně rozšířené zorničky a navíc jsem ani ten jeden den neviděla na blízko (na dálku taky nic moc). Musím konstatovat, že dalekozrakost je mnohem horší než krátkozrakost. Pokud člověk špatně vidí na dálku, dá se to dlouhodobě nějak přežít, ale nedovedu si příliš představit, že bych viděla špatně na blízko. Je to  potřeba mnohem více a častěji. Opravdu nezávidím lidem po pětačtyřicítce to věčné nasazování brýlí.

Nakonec jsem se dozvěděla, že se již nacházím na hranici těžké krátkozrakosti. O více než jednu dioptrii mi skla zvýšit nemůžou, protože by to pro mé oči byl obrovský skok. Není však vyloučeno, že bych to třeba i potřebovala. Budu mít kolem pěti dioptrií na každé oko, což jsem si ale mylně myslela, že mám i teď. Zítra si jdu pro nové brýle. 

Od první třídy, kdy jsem začala nosit brýle, jsem vystřídala osmery.
Vlevo nahoře nejstarší, vpravo dole moje momentálně nošené (ve skutečnosti jsou tmavě červené ;). 

Ten stejný den jsem se ještě konečně zašla objednat ke kadeřnici, aby mi něco udělala s vlasy. Vypadalo to, že moc tržeb nemá, protože mě byla ochotná vzít hned. Takže to byl nakonec celkem náročný den. Svoje přerostlé vlasy mám zkrácené a obarvené na takovou světlejší hnědou, skoro až do zrzava, jak mi všichni radili a kterou jsem si ze vzorníku vybrala, aniž bych na ni pořádně viděla (:-D). Vypadá to celkem dobře, ale na můj vkus příliš drahé. Příště si asi zase zajdu někam jinam jako vždy. Svou stálou kadeřnici prostě nemám.

Fotku mám, ale nedám, jen vyvoleným, kteří si zažádají a mají na mě kontakt :-P  

Btw: Nějak se mi poslední dobou nechce na blog psát, čím to?