Po 411 zprávách

Nerada píšu o neuzavřených záležitostech, protože zkrátka netuším, jak dopadnou. Pro jednou ale asi udělám výjimku.

Napsal mi někdo, kdo prakticky odpovídá mému popisu ideálního muže, když ovšem pominu svoje nedůležité požadavky na vzhled (a jednu podstatnou věc, kterou nebudu zmiňovat) ... Je to pan Abstinent, ajťák, fotograf, blonďák a skoro starosta (:-D). Kvůli němu jsem na tom jistém serveru zůstala ještě zaregistrovaná. Ostatní pisálci mě jaksi nezaujali, obzvláště když se hned v první zprávě chtěli sejít. Na internetu jsem si přečetla pár chytrých rad (Teď si už připadám jako Kvido :-D) a taky zkušeností. Pokud žena v maximálně páté zprávě nesouhlasí s osobním setkáním, nemá s ní nějaké další chatování cenu. Pochopila jsem, že na tom něco pravdy bude. Alespoň se během tak krátké doby nestihne vytvořit příliš velká iluze. Pan Abstinent byl ochotný si se mnou psát, dokonce i bez pravopisných chyb a na určité formální úrovni (jsem zvyklá z emailů). Působil neskonale vtipně a dokázali jsme se dlouho bavit o nepodstatných věcech, ty důležité jsme si schovávali na reálné setkání. Jenže já věrohodnosti lidí na různých chatech a seznamkách moc nevěřím. Bála jsem se, že není ten, za koho se vydává. Vymyslela jsem bláznivou věc, měl zajít před webovou kameru vysílající na internet umístěnou na náměstí a zamávat mi. Docela se zdráhal, ale když bych udělala to stejné i já, souhlasil. Nakonec k tomu nedošlo, ale hlavně že jsme si za tímto účelem vyměnili telefonní čísla. To jsem zase nebyla příliš nadšená já. Nějak se mi nechtělo utrácet za smsky s nějakou "virtuální" osobou. Napsali jsme si společně přesně 411 zpráv za necelé dva týdny. Pak jsme se setkali.

Google najde každého, takže jsem věděla, že osoba s jeho totožností jistojistě existuje, ale pořád mě napadaly paranoidní myšlenky : "Co když si jenom nějaký úchyl vypůjčil jeho identitu?" Byla jsem hodně nervózní (Za celý den jsem snědla jenom banán, krajíc chleba se sýrem, stěží pizza rohlík a večer ještě kousek domácí pizzy.) Smířila jsem se s představou, že člověk je ve skutečnosti přesně opačný, než jak působí na internetu. Chtěla jsem jen, aby opravdu dorazil pan Abstinent. Po přečtení historek od zkušenějších dam jsem si říkala, že při nejhorším ho alespoň prozkoumám jako psychologický exemplář (:-D).

Zdroj:http://www.ayushveda.com/magazine/wp-content/uploads/2010/05/First-date.jpg

Fakt to byl on, i když ... občanku jsem mu nekontrolovala (:-D). Pozval mě na zmrzlinový pohár. Jenže jako na potvoru se při cestě strhl příšerný liják i s vichrem, kdy i deštník byl zbytečný. Tak jsme byli docela mokří a mně se úplně zničila ta dlouho vytvářená vizáž (:-D). Seděli jsme na zahrádce cukrárny schovaní pod slunečníkem, protože ještě stále pršelo, asi tři hodiny. Náš pohovor, jak naše rande pan Abstinent dříve nazval, trval ještě asi o hodinu déle. Podle příruček ticho není trapné, ale kupodivu ani nenastalo. A dokonce jsem ho naučila i chlastat :-P Díky mně prý poprvé v životě ochutnal mojito (zase je ze mě maniak). Anglicky konverzující spolužák ale dělá lepší ;) 

Následně vše proběhlo přesně podle "návodů", které nečetl. Doprovodil mě na nádraží, zeptal se, jestli se za něj nestydím, že by se mnou šel až na nástupiště. Odpověděla jsem, že ne, ale přesto jsme zůstali stát ve vestibulu. Objal mě, následovala pusa a posléze i otázka, jestli se ještě někdy uvidíme :-) Ve vlaku mi pak došla smska s poděkováním, prý jsem udělala dobrý dojem :)

Jenže co bude dál? Nějak tápu. Nebylo to špatný, ale ...
Internet je opravdu jiný než realita, ať člověk chce, nebo ne. A myslím, že bych rozhodně neměla tolik trpělivosti, abych tohle podstupovala třeba každý týden s někým jiným jako někteří, než bych si vybrala. To radši nic (:-D).

Btw. Začala jsem sledovat ten tolik vychvalovaný seriál How I Met Your Mother. Podle mě je to průměrný sitcom, asi jsem čekala něco víc. Dívat se na to ale dá. Barney je prostě nejlepší, a taky blonďák ...