Blogování a seznamování, jde to dohromady? Samozřejmě, že ano, ale člověk si musí uvědomit, co na svůj blog vlastně zveřejňuje a co se stane, až se s někým blíže pozná a třeba i sejde naživo. Pokud si píše tajný osobní deníček, kam občas nezapomene přihodit nějakou tu intimnost, měl by na seznamování hned zapomenout. Celkově je divné, když se s někým sejdete a on o vás ví více než ledaskdo z vašeho okolí. A na tohle se často zapomíná, když si budete chtít na svého nového kamaráda někdy postěžovat, mezi námi nic a nikdo není dokonalý, jaksi nebudete mít kde ... Na druhou stranu je ale seznámení přes blog tak trochu bezpečnější než třeba přes chat. Člověk si může být mnohem více jistý, že si píše a následně i potká s osobou, kterou přes blog poznal. Ať chceme nebo ne, články o nás taky hodně prozradí, nemusíme se tedy spoléhat jen na to, co si píšeme soukromě. A v prvotní fázi si snadněji najdeme člověka s podobnými zájmy, smýšlením apod.
Píšu si víceméně tajný deníčkový blog, protože většina lidí by jednoduše nepochopila smysl blogování. Jenže zároveň tak nějak tíhnu i k tomu seznamování. Zatím jsem se teda potkala se samýma super holkama a rozhodně to nebylo jen jednou :-) Jenže teď jsem přešla na trochu vyšší level, což už rozhodně není sranda. Píšu si s chlapci, jak jeden z nich podotkl. Avšak pak o nich sem nemůžu psát. I za to málo, co si tu našli, jsem byla málem bita. Nemůžu o nich psát, když se vlastně vůbec neznáme! (Až budu slavná spisovatelka, budete ještě škemrat, abych se o vás slovíčkem zmínila :-P) Jsem hrozně ráda, že si mé články čtou, ale kdyby o mém blogu nevěděli, asi by se zde o nich objevovala větší zmínka. Žádnou adresu ani nic podobného však měnit nehodlám, tak holt nemůžu mít všechno.
Přemýšlím, proč si vlastně vůbec píšeme? Kamarádi? Asi těžko, že? Něco takového se stává v životě jen výjimečně. Dříve či později vznikne buď láska, nebo nenávist, když to jeden z těch dvou pokazí a chce něco víc, kdežto druhý ne. Nakonec jsem tedy došla k celkem zajímavému závěru. Takže bude možná lepší se nadále stýkat jen virtuálně, kde nic nehrozí. I když jsem si říkala, že by nebylo špatné se potkat i osobně a vzájemně si vyvrátit všechny iluze, pokud nějaké existují.
Jméno růže jsem ještě nečetla, ale taky už delší dobu myslím na to, že si tu knížku konečně půjčím.
OdpovědětVymazatA od Orwella jsem vlastně taky ještě nic nečetla. Teď ani nebyl víc jak čtvrt roku čas, kvůli přípravě na přijímačky. Konečně jsem mohla dočíst skvělou knížku o kocourovi Deweym, kocourovi z knihovny. Je to skvělý příběh a doporučuju ti ho.
Díky. I když mám silný pocit, že to nevyšlo.
A dobrovolnickou práci knihovně beru jako praxi a relax zároveň. Jsem tam s lidmi, které mám ráda a vždycky si s nimi mám co říct. Peníze se sice potřebují, ale netoužím po tom, aby mě v knihovně platili. Pro mě to znamená mnohem víc.
A s tím seznamováním přes blog mi to taky přijde mnohem bezpečnější. Já rozhodně taky volím tuhle variantu. I když osobní kontakt zní líp. :-)
Tak ať natrefíš jen na samé rozumné kluky.
Já se už s několika holkami setkal a setkával i častěji, ale problém si nedělám. Jsem upřímnej stejně na blogu jako ve skutečnosti. A pokud ten problém pak někdo se mnou tady má, je to jen jeho problém.
OdpovědětVymazatKde bydlíš? Sejdeme se spolu? :D
Škoda že to mám trochu z cesty, Dálnice D (je to D1?) je životu nebezpečná. :D
OdpovědětVymazatAle můžeš přijet ty, provedu tě Prahou.
Pavel - :-DD Nevím, co jiného napsat.
OdpovědětVymazatPrahu znám, byla jsem tam několikrát ;-)