15 000 Čechů

Problémy v sociálním chování jako zhoršená schopnost interakce s vrstevníky či udržení společenské komunikace, citová zaostalost, neschopnost navázat a udržet oční kontakt, rutinní činnosti, jednostranně zaměřené specifické zájmy, neprojevování emocí, nepoužívání a neporozumění neverbální komunikaci, nemotornost ...

To jsou hlavní příznaky Aspergerova syndromu. 

Před pár měsíci jsem na tyto informace narazila a docela jsem se v nich bez bližšího zkoumání zhlédla. Nakonec jsem se rozhodla, že toto téma použiju pro vypracování své seminárky do společenských věd, i když se možná spíše týká speciální pedagogiky či psychiatrie, psychologie zde určitě také hraje svou roli, abych zjistila, jak na tom tedy jsem.

O tom, k čemu jsem dospěla, se zmíním v dalších řádcích. Nejprve však napíšu o svém prvním sociologickém průzkumu. Součástí práce měla být též výzkumná část. Měli jsme oslovit několik lidí, položit jim pár otázek týkajících se daného tématu a výsledky zpracovat např. i do grafu. Pro svůj výzkum jsem klidně v dnešní internetové době mohla využít třeba Facebook nebo i blog. Jenže to by bylo až příliš jednoduché a nic by mi to nedalo. Pokud chci studovat sociologii, musím si na komunikaci s lidmi zvykat. Navíc jsem potřebovala oslovit lidi z různých věkových skupin, různého vzdělání a společenského postavení. 

Stoupla jsem si tedy s černými deskami a propiskou v ruce do podchodu v naší moravské metropoli a snažila se oslovovat lidi a dostávat z nich odpovědi na pět jednoduchých otázek. Můžete si je taky zodpovědět, stačily mi odpovědi ano/ne.

1. Slyšel/a jste někdy pojem autismus?
2. Pokud ano, víte, co znamená?
3. Slyšel/a jste někdy pojem Aspergerův syndrom?
4. Pokud ano, víte, co znamená?
5. Znáte nějakého člověka s autismem nebo Aspergerovým syndromem?

Chtěla jsem dokázat, že ačkoliv autismus i Aspergerův syndrom byly objeveny zhruba ve stejnou dobu, na počátku 40. let 20. století, a početní zastoupení je taky velmi podobné, všeobecné povědomí o těchto dvou postiženích jsou odlišná. 100% dotazovaných lidí někdy slyšelo slovo autismus, avšak Aspergerův syndrom už jenom 20%. 70% lidí by pojem autismus dokázalo vysvětlit, AS nikdo. 10% respondentů zná člověka trpícího autismem nebo Aspergerovým syndromem.

Během půlhodiny se mi podařilo zastavit celkem 11 lidí. Došla jsem k závěru, že kdybych v ruce nedržela ty černé pojišťovácké desky, mohl být výsledek mnohem lepší. Málokdo se od takového člověka nechá zastavit, že má čas, protože se bojí, že bych se mu snažila sjednat nějaké pojištění apod. Bez desek bych se mohla ptát na cokoliv, třeba kolik je hodin. Akorát by tu byl problém se zaznamenáváním odpovědí. Taky jsem přišla na to, které lidi si vybírat pro oslovení. Ti, kteří moc nespěchají, raději mladé (ti jsou ještě plní iluzí a nepodezíraví), nebo naopak velmi staré. 

Jak jsem tam tak stála, přišel ke mně jeden "voňavý" pán a prý : "Nemáte tři koruny?" Odpověděla jsem, že mám, ale dám mu je až mi zodpoví můj dotazník. Souhlasil. Byl to ten jedenáctý, jeho odpovědi jsem bohužel stejně do výsledku zahrnout nemohla, poněvadž by se mi to špatně počítalo a navíc byl trochu mimo. Nevadí. Slovo autismus nikdy neslyšel. Začal ale mi vysvětlovat, jak si představuje člověka se syndromem. Bohužel jsem to z jeho vysvětlení nepochopila. Když jsem se ho zeptala na pátou otázku, odpověděl, že zná jenom alkoholiky, ale že on přes léto práci má. Jak jsem slíbila, odměnila jsem ho tedy pětikorunou, i když asi tuším, na co ji použil, a vydala se na vlak domů.

Myslím, že kdybych si stoupla na opačný konec podchodu, nezastavil by se u mě nikdo, protože každý by se bál, že jsem nějaká další zástupkyně Svědků Jehovových. Nějaký chlap tam něco takového vykřikoval.

Jelikož už je článek dlouhý, jen krátce se vyjádřím k samotnému Aspergerovu syndromu. V ČR žije cca 15 000 lidí s tímto postižením, tudíž statisticky vyjádřeno, každý 687. člověk má AS. Trpěli jím i některé významné osobnosti, např. Albert Einstein, Franz Kafka, Jane Austen, Ludwig van Beethoven, Thomas Alva Edison a další (viz článek).

Zdroj: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPm_oFySR33XGKzw90iKGGThuxhgjA4lSaEtJPzE5fBjsgq0IWy2Bz61aQ3JPc6EP6P2SJ6b7HGmcbk4YBpN5g8yrKDU-GQDqOqqlIt-TbsgPhwKj14Xz_rR9N6GszhvYzFg6VQoAeU84/s400/Einstein.jpg

Projevuje se mnohdy neobvyklými monotónními zájmy, většinou spjatými s vlaky (určitě jste slyšeli o dětech, které umí celé jízdní řády zpaměti), matematikou, statistikou, posloupnostmi, dinosaury, počítači, ale i jinými, úplně neobvyklými. Bývají pro ně jedinou jistotou rutiny, která je uklidňuje a uspokojuje. Lidé s AS se jakoby nedokážou vcítit do pocitů druhých, nedokážou z jejich tváře vyčíst emoce a sami je jen těžko vyjadřují, přestože je normálně prožívají. Nechápou, proč by se člověku, se kterým mluví, měli dívat do očí, neví, co by z nich měli vyčíst. Musí se to naučit. Někdy to vypadá, že se místo na člověka dívají skrze něj. Neumí se bavit jen tak o ničem. Když neznají odpověď na otázku, raději stočí téma rozhovoru ke svému zájmu, o kterém jsou schopni hodiny vést monology. Je pro ně těžké porozumět různým metaforám, obrazným vyjádřením apod. Vše chápou doslova. Pravé významy jednotlivých slovních spojení se musí nejprve naučit. Jejich projev bývá až pedantsky přesný. Pohybují se nemotorně, neumí např. chytit míč. Někteří jedinci mají výbornou dlouhodobou nebo až fotografickou paměť. Mívají obrovský strach z vlastního selhání, nedokonalosti, a proto jen neradi zkoušejí nové věci. 

Lidé s vysoce funkčním AS se klidně mohou zařadit do běžného života, akorát je okolí bude považovat za divné. Osoby s nízko funkčním AS potřebují ke svému životu asistenta.

Závěr zní, Aspergerovův syndrom buď vůbec nemám, nebo jen ve slabé formě. Avšak zdá se mi, že když jsem byla menší, projevovaly se u mě některé příznaky mnohem silněji. Je jasné, že u žádného člověka s AS se neobjevují všechny symptomy. Teď ale víc pozoruju a zkoumám ostatní lidi, jestli náhodou ten Aspergerův syndrom nemají (:-D). Baví mě to. Podezření samozřejmě postupně padlo i na všechny členy naší rodiny. Mám několik typů jak ve škole, tak v blogovém světě.

Na toto téma by se dalo napsat mnohem a mnohem více, takže to vidím ještě na jeden článek, kde se zřejmě více zaměřím na sebe.