Asi bych se měla omluvit, že jsem se naposledy ozvala před více než měsícem. Prostě mi vůbec nevycházel čas, abych něco napsala, ačkoli nějaké poznámky ohledně nápadů na články jsem si udělala :) Momentálně už mám pro tento kalendářní rok pokoj od všech zkoušek, ale zato mě pořád tíží balvan v podobě jedné písemné práce, jejíž jméno se nevyslovuje a o níž se nechci nijak více bavit. Konečně jsme pochopila únikovou strategii mého bráchy - odmítání mluvit o nepříjemných věcech. Co jsem ten měsíc dělala? Pokusím se vzpomenout si.
Před půl rokem jsem se bála, že přijdu o kamarádku V., protože teď v pátém semestru už spolu ve škole nemáme žádné předměty. A ono je to teda hlavně díky ní přesně naopak. Byli jsme ještě i s jejím přítelem v tom nově postaveném údajně největším aquaparku v České republice, u nás na jihu. Kde jsme se teda jen tak mimochodem my dvě spolu zasekly v obřím trychtýři. Zrovna jako naschvál jsme šly na poslední atrakci s tím, že pak už pojedeme pryč. Říkala jsem si v duchu, že je zvláštní, že se nám tam nic nepřihodilo (:-D). Až po x minutách se nám podařilo dostat se odtud, ale bohužel jsme spadly z toho nafukovacího člunu, jak se tam na nich jezdí, a sjely jsme dolů jen tak po zádech, na což to páni inženýři vůbec neuzpůsobili. Přežily jsme tu jízdu naštěstí bez újmy, akorát jsem však nebyla spokojená s přístupem plavčíka. I když o nás věděl, nijak aktivně se nám nesnažil pomoct a po dojezdu se mě ani nezeptal, jestli jsem tedy v pořádku, když jsem mu sdělila, že jsem se bouchla do hlavy. No jo no, nebylo to nic hrozného, jen jsem ho zkoušela (:-D).
Pak jsme taky spolu jeli do předvánoční Vídně, kde bylo fakt milion lidí a na trzích jsem si kromě suvenýru v podobě hrníčku s motivem Vídně naplněného Weihnacht Punschem nic nekoupila. Ale aspoň už můžu říct, že jsme byla fakt ve Vídni. Avšak kvůli globalizaci bych ani skoro nepoznala, že jsem někde v zahraničí (:-D). Nakupování dárků teda připadlo až na včerejšek a musím říct, že to nemám ráda. Ačkoli jsem měla skoro pro každého naplánováno, co mu koupím, myslíte, že jsem to sehnala? Mám dárky tak pro polovinu lidí.
Taky jsem opět dělala tazatelku. A to se vám musím přiznat, že se lidí bojím a nerada je oslovuji, ale mám zase ráda výzvy no (:-D). Vlastně dokonce dvakrát. Jednou na strojním veletrhu, to už bylo dříve. Za zmínku asi stojí jen to, že jeden respondent chtěl, abych mu dala svoje telefonní číslo a několik dalších mi otázky z toho "otravného" dotazníku zodpověděli jenom proto, že jsem byla tazatelkou zrovna já. Jojo, takhle si zvedám sebevědomí (:-D). Druhé dotazníky se týkaly spotřebitelských preferencí na jisté nejmenované trati, kde prý teď zdraží jízdné o 70 Kč. My jsme v tom, doufám, nevinně, byl to asi už dřívější záměr. Tam se mi ani nic moc zajímavého nepřihodilo, o čem bych mohla vyprávět. Leda to, jak se mě nějací Ostraváci jedoucí k nám do moravské metropole na nějakou party v pátek večer pokoušeli opít vodkou a jak jsem si od nich nic nevzala, protože člověk nikdy nemůže vědět, jestli je v tom methanol nebo co. Mému kolegovi tazateli prý řekli, že mu dotazník zodpoví, až si s nimi dá. Musel podle jeho slov nejdřív vypít tři panáky. Tak oddaná své práci bych teda nebyla (:-D).
Jsou tu však ještě další způsoby, jak si zvýšit sebevědomí. Zase jsem začala častěji používat svůj profil na Interpals.net. Je to hrozná sranda. Někteří muslimové mě hned v první zprávě žádají o ruku (:-D). Ale nemyslete si, může být zajímavé si s nimi psát o jejich pojetí manželství, polygamii apod. Zrovna teď si píšu s jedním padesátiletým Pákistáncem, který tam hledá svou druhou manželku a samozřejmě mě oslovil, protože jsem se mu zdála jako potenciálně vhodná kandidátka. Nebojte, pan Ideální o všem ví a prý je klidný (:-D).
P.S. Na těch fotkách tady jsem já, když mi bylo pět let. Letí to, už pět let si často i méně často zaznamenávám kousky svého života na internet.
