Prázdniny 2013 - V rodném kraji

Sice už týden chodím do školy, ale to vůbec nebrání, abych napsala takové menší shrnutí mých letošních prázdnin. Protože kromě workcampu, který samozřejmě už vynechám, o mně vlastně vůbec nic nevíte. 

Letní prázdniny mi prakticky začaly jen o nějakých pět dní dříve, než základo- a středoškolákům. Jednu pěkně hnusnou zkoušku jsem totiž udělala až napotřetí. Ani si už nevzpomínám, kolik set stránek přes tisícovku náročné často až filozofické četby jsem musela přečíst a pochopit. Pokaždé se u zkoušky však kromě jiných zákeřných otázek objevila jedna týkající se jistého filozofa-sociologa a myšlenky jeho díla, ovšem znějící různě. Vždy jsem napsala to stejné a vždy na tuto otázku dostala plný počet bodů (:-D). 

Na začátku července jsem se rozloučila s L., která jako průkopnice odjela jako první z nás dvou na workcamp, na sever. Když se mi po týdnu, co jsem jí psala sms, neozvala, začala jsem být trochu nervózní. Přece jen jsme ani jedna vůbec nevěděly, do čeho jdeme. Naštěstí ji neunesli (prozaické vysvětlení – rozbil se jí mobil) a ona se hrozně nadšená, což rozhodně nemyslím ironicky, navrátila domů. 

Mezitím jsme s panem Ideálním prožili další mezník našeho vztahu – vydali jsme se poprvé spolu na cyklovýlet. Tuším, že nějakých třicet kilometrů jsme zvládli, a to pořád jezdím na stejném kole jako v deseti letech! (:-D) Málem bych se zapomněla zmínit, že ještě dříve jsme spolu oslavili naše druhé výročí. Představte si, že mi jako dárek sám upekl výborné muffiny. Nezáviďte mi takového chlapa (:-P). 

Pak stojí za řeč promoce, na které jsem se objevila, ačkoli jsem si tam chvílemi připadala naprosto cizí, tedy jako nikdo z Hujerovic rodiny sestřenice pana Ideálního, což je teda pravda. Na oslavě jsme však všichni mladí hráli Activity a to bylo super. Konečně jsem měla větší pocit, že mezi ně zapadám :-) S mým milým jsme zvolili taktiku vyhýbat se pantomimě, díky čemuž jsme se přes kreslení a slovní popisování dostali do vedení. V tomhle si prostě rozumíme. Bohužel nás v závěru stejně na té pantomimě podusili, takže jsme si odnesli krásné třetí místo ze čtyř (:-D). 

Zdroj:cdn-static.cnet.co.uk/i/product_media/40002975/image5/440x330-huawei-ascend-y300-5.jpg

Taky jsem se už konečně dokopala k tomu koupit si po pěti a půl letech, což vůbec není myšleno obrazně, nový mobil. Po Nokii 5200, se kterou jsem vlastně prožila celou svou adolescenci, jsem si koupila chytrý Huawei Y300. Už jsem si na něj trochu zvykla, ale na začátku jsem se stále budila tím starým (:-D). Ono tam sice jde úplně všechno nastavit, jak člověk chce, ale to bych zaprvé musela vědět, jak to chci a zadruhé to tak přesně umět udělat. Momentální uspořádání mi vůbec nevyhovuje, avšak nikdo mi s tím nechce pomoct (:-P). 

Zdroj:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/Cocktail_02.jpg

Před odjezdem na můj workcamp jsem ještě byla posedět s V. nad koktejlem. Bylo to skvělé, dobře jsme si popovídaly, jistě jsme se vzájemně dozvěděly nové šokující informace ze svých životů a tak dále. Po mém návratu jsme si s ní a jejím přítelem udělali rande ve čtyřech. Bylo to takové rozpačité, což jsem nechápala a zároveň byla smutná, že jsem asi přišla o kamarádku. Jaké však bylo mé překvapení, když mi druhý den napsala, že to určitě musíme někdy zopakovat. Tehdy jsem v praxi pochopila, že každý opravdu realitu vnímá zcela jinak (:-D). S panem Ideálním jsme identifikovali problém, který se nám nenápadně podařilo na další grilovačce doladit a všechno zase bylo dobrý. My jsme prostě introverti a raději ve skupince lidí nasloucháme, než mluvíme. Takže stačilo sehnat víc lidí a zase všechno ok (:-D). 

Protože jsem nepoučitelná, na poslední chvíli jsem se opět přihlásila do tutoringu. Znamená to, že mi přidělí nějakého zahraničního studenta, který je tu teď většinou na Erasmu, a já mu tady v začátcích pomůžu. Naštěstí jsem si jako preferenci národnosti nezvolila žádného anglického rodilého mluvčí (:-D). Přidělili mi studentku z Polska, takže paráda, máme si blízko jazykově i zeměpisně :) Před začátkem semestru přijela autem i se svými kamarády. Působí sympaticky a dokonce jsem jí i rozuměla, ačkoli polsky teda vůbec (:-D). Druhý den jsem odjížděla na dovolenou, o které vám napíšu v příštím článku, tak jsme se domluvily, že až se vrátím, dám jí vědět a určitě se zase uvidíme. Bohužel mi od té doby neodpověděla na můj mail, ani na smsku :-( 

Dále mi agentura, pro kterou jsem na jaře dělala tazatelku, nabídla jednorázovou brigádu v podobě mystery shoppingu v síti nejmenovaných drogerií. Nejprve jsem trochu váhala, protože jsem se necítila psychicky připravená, ale pak jsem to vzala. A musím říct, že je to fakt docela pohodová práce. Hlavně nikoho neotravujete s žádnými dotazníky (:-D). Nejvíc času ovšem zabere celou tu akci popsat na papír a odpovědět na všechny otázky. Nebylo to jenom suché nakupování, byla jsem celkově ve dvou prodejnách, vždy jsem měla předepsanou scénku, kterou tam musím sehrát a přitom důkladně sledovat, jak se pracovnice zachovají. Co byste např. dělali, kdyby vám zákazník v prodejně „omylem“ vylil pití na zem? (;-D) 

Poslední zážitek, o kterém se dneska zmíním, je, jak jsme s panem Ideálním propadli kouzlu kanálů (:-D). Musel mě teda celkem dlouho přesvědčovat, ale nakonec jsem svolila, že tam teda s ním vlezu. Kdyby tam nebyla keška, ani nás asi nenapadne tam lézt, ale takhle to je jiná (:-D). Tam, kam jsme lezli, nebyla téměř žádná voda a docela čisto ;) V jednom jsme však museli lézt po čtyřech, ve druhém stačilo, když jsme šli trošku skrčení. 

O výletu na Pálavu a naší dovolené se zmíním příště, jinak by to byl fakt hodně dlouhej článek (:-D).

EDIT: Vidíte, jak se člověk snaží víc jak dva měsíce shrnout do jednoho článku, jisto jistě zapomene na nějaké ty "zajímavosti". Vybavují se mi dvě, které bych dodatečně ještě ráda zmínila. Za prvé, byla jsem se s Polkou podívat na koleje, kde bude bydlet a hned se mi tam zalíbilo, ačkoli název mě celkem odrazoval (nevím proč, asi protože tyhle potvůrky nesnáším). Ještě nezačal semestr, takže v celé obrovské budově, ale i v parku před ní téměř nikdo, prostě nádherný klid. Hrozně se mi líbilo, že zrovna tady má každý člověk svůj maličký pokoj sám pro sebe :)
Za druhé, v den, kdy jsem šla dělat mystery shopping, jsem až skoro na místě zjistila, že se mi zadní zip na mých šatech spěchám-na-schůzku nějak polámal a nejde zapnout až úplně dolů. Takže jsem pak musela chodit s dírou přesně na zadku, která se s každým sednutím zvětšovala (:-D). Je to neuvěřitelné, jak jsou ti lidé na ulicích v centru naší moravské metropole všímaví, jedna paní mě na to dokonce upozornila! Asi ze mě museli mít v té drogerii haló (:-D). Naštěstí jsem později dostala nápad, že si koupím šátek ve stejné barvě :)