Napadlo mě, že by možná mohlo být zajímavé popsat jeden můj obyčejný všední den celý od začátku až do konce (pro odvážnější by to mohl být projekt, kdy se během sedmi týdnů popíše postupně všech sedm dní v týdnu, v každém týdnu jeden). Vybrala jsem si tedy trochu nabitější první den v novém semestru, kdy jsem neseděla celý den zalezlá u počítače (:-D). Ale pozor, bude to hodně dlouhé a nudné! ;)
Pondělí 16. 9. 2013
Den mi začal už ve spánku. Zdál se mi sen, ve kterém jsem jednomu blogerovi, se kterým jsem si den předtím psala, vysvětlovala, proč jsem si vybrala téma bakalářky, které jsem si vybrala. Na to zdůvodnění si už ale nevzpomínám. Chtěla jsem vstát dřív než obvykle, abych v klidu stihla roznést noviny a dostavit se na přednášku v deset hodin. Jo, sice jsem vstala dřív, někdy před šestou, ale ne zase o tolik. Jako každé ráno jsem se vydala směr pošta, abych si tam mohla vzít noviny pro svůj okrsek a roznést je. Stejně jako většinu posledních dní jsem tam potkala důchodkyni paní J., která roznáší jiný okrsek, má ze mě vždycky hroznou radost a pořád mi něco povídá. Bohužel často vůbec nechápu, o čem mluví, tak se jenom usmívám a přikyvuju (:-D). Mezitím začalo pršet, takže další komplikace a zdržování se s deštníkem. Navíc jsem jaksi pořád měla nastavený nějaký prázdninový režim, protože jsem si říkala, že to stihnu a nijak zvlášť nespěchala. Další zážitek jsem měla, když na mě vyběhl bígl a za ním vyděšená panička s výkřikem: "Nepokousal vás?" Naštěstí ne. Domů jsem dorazila celkem pozdě, někdy kolem tři čtvrtě na devět, za půl hodiny mi jel vlak, takže na nachystání jsem měla tak maximálně čtvrt hodiny. Rychle jsem naházela věci do tašky, převlékla se a běžela na vlak, protože jsem si ještě musela koupit jízdenku. Nasnídat a trošku nalíčit jsem se chtěla až ve vlaku.
Vlak přijel o pár minut později, ale já bych ho stihla, i kdyby přijel načas. Stojím si tak na nástupišti, když vtom vidím, že ke mně kráčí moje spolužačka z gymplu. Nikdy jsme se spolu nijak extra nebavily, spíše s její nejlepší kamarádkou. Zeptala se mě, jestli může jet se mnou. Tak samozřejmě, že ano. Bylo to hrozně příjemné setkání, povídaly jsme si celou cestu, škoda, že to bylo tak krátké. Vyprávěly jsme si naše zážitky z cest - já jí z workcampu, ona mně z jejího au-pair pobytu. Měla jsem z toho dobrý pocit :)
Místo regulérní přednášky jsme se klasicky dozvěděli jen úvodní informace o předmětu. Přednášející je rodilý Američan, takže jsem se chtěla rozhodnout, zda si kurz nechám zapsaný nejen podle jeho obsahu, ale hlavně jestli mu budu rozumět. Poněvadž si všichni tuhle environmental sociology chválí, spíš jsem si říkala, že se mi to zřejmě nebude líbit (:-D). Ale protože kupodivu i rozumím, uvažuji, že tam budu chodit. Potřebovala jsem asi milion potvrzení o studiu, takže moje další kroky směřovaly na studijní oddělení. Fronta byla jen mírná. Kolem jedenácté hodiny jsem se už konečně dostala k tomu nalíčení a následně i nasnídání (:-D). Druhý předmět mi začínal ve dvanáct, měla jsem ještě čas, tak jsem pokračovala ve čtení Chaloupky strýčka Toma. Ve druhém předmětu jsem se dozvěděla, že si mám do příštího setkání někde domluvit praxi, pokud ho chci absolvovat. Ok, pokusím se využít svou výbornou komunikativnost (:-D).
Vzpomněla jsem si, že jsem si zapomněla koupit oranžový žákovský průkaz, takže jsem se pro něj vydala pěšky na nádraží, abych si nemusela kupovat jízdenku, jsem hrozně šetřivá (:-D). U dveří naší fakulty jsem potkala svého (snad) vedoucího bakalářky. Nenašla jsem odvahu, abych se s ním domluvila, kdy mám za ním přijít na prodiskutování tématu mé práce. Tak hrozně dlouhou frontu na nádraží jsem ani nečekala. Naštěstí jsem si tu oranžovou věc mohla koupit u kterékoli pokladny. Protože byla tak jedna hodina a já jsem měla ve dvě sraz s L. úplně někde jinde, zpátky do školy jsem se už musela svézt, jinak bych nestihla vůbec nic. Bylo úplně poznat, kolik se najednou v naší moravské metropoli pohybuje nováčků. Jedna holka se mě ptala, kterou TRAMVAJÍ se někam dostane. Druhá zase bojovala s automatem na jízdenky a chtěla, abych jí pomohla. Jenže já jsem s ním chvíli bojovala taky (:-D). Ocitla jsem se dnes už podruhé před studijním a jen nevěřícně zírala na tu šíleně dlouhou frontu. Nezbylo mi nic jiného, než si ji hezky vystát, jinak bych nemohla mít slevněné jízdné. Šalinkartu jsem si již ale nestihla zařídit.
Čekání před menzou na L. jsem si opět zkrátila čtením, už jsem však měla docela hlad (:-D). S L. jsme si každá daly řízek s bramborami a vydaly se do naší oblíbené čajovny. Tam jsme strávily nějaké čtyři a půl hodiny. Chtěly jsme si zahrát i nějakou hru, ale jak to tak bývá, nedošlo k tomu a jenom jsme kecaly o všem možném. Neviděly jsme se totiž tak měsíc. Já jsem vyzkoušela slazený (ne)čaj s příchutí banánu s višní a chutná úplně úžasně, mňam (:-P). K tomu jsme si daly lotusky a pak solené kešu oříšky. Prostě paráda :)
 |
| Zdroj:http://fc01.deviantart.net/fs71/i/2010/269/0/0/tea_room_1_by_kriza-d2zisgg.jpg |
Ačkoli v novinách psali, že dneska nemá pršet, pršelo a já jsem si jako jedinou věc zapomněla vzít deštník. L. mě naštěstí ochotně doprovodila s deštníkem až k zastávce, kde je automat, abych si mohla koupit jízdenku a dostat se na nádraží. Chtěla jsem si konečně koupit tu šalinkartu, jenže mě nějak nenapadlo, že oni tam taky nejedou non-stop. Zavřeli mi opravdu těsně před nosem. Proto jsem zase musela jet na normální jízdenku. Koupila jsem si klasicky párek v rohlíku a čekala na vlak. Potkala jsem pár svých známých, klidně bych i měla chuť si s nimi povídat, ale to by asi oni museli udělat první krok, což se nestalo (:-D). Takže jsem zase pokročila malinko dál v Chaloupce strýčka Toma.
Trošku zmoklá jsem domů dorazila před devátou. Neodolala jsem krásně vypadající bulce a snědla ji se salámem u Četnických humoresek, které byly v kuchyni zapnuté. Před spaním jsem si ještě otevřela facebook, chvíli si psala s panem Ideálním, poslala mail svému vedoucímu bakalářky s žádostí o schůzku. A začala jsem vážněji přemýšlet, že bych se v sobotu přišla podívat na svatbu mé o tři čtvrtě roku starší kamarádky-spolužačky. Mám pocit, že se poslední dobou všichni kolem mě vdávají :-) Usnula jsem někdy kolem jedenácté.
